Na hodně webových stránkách a v komentářích se často objevují doslova nesmysly odporující fyzice když se někdo pokouší popsat jak vlastně funguje detektor kovů. Týká se to i některých „prodejců“ ty většinou uvádí nějaké svoje představy o tom jak by měl detektor kovů fungovat, nikoli jak tyto přístroje skutečně pracují.
Detektory kovů prošli dlouhým vývojem, první „komerční“ přístroje se objevují na začátku třicátých let dvacátého století. Jejich většímu rozšíření pomohla určitě druhá světová válka, kdy byla řada jak německých tak spojeneckých jednotek nějakým detektorem kovů pro detekci min vybavená. Na konci války se vojáci, kteří s těmito přístroji pracovali, dostali domů a mnohé přístroje se dostali do „civilu“ s nimi. Začalo tak experimentování s citlivostí těchto přístrojů. V prvopočátku především pro hledání přírodního zlata.
První velký boom kdy se detektory kovů objevují co by součást novodobých hledačů pokladů přichází na přelomu 70 a 80 let. Většina dnešních komerčních značek v té době již existovala nebo právě na této vlně vznikla. Není bez zajímavosti, že vůdčí inženýři a mnohdy také majitelé jednotlivých továren jsou velice zajímavé osobnosti. Najdeme mezi nimi fyziky, konstruktéry radarových zařízení bojových stihaček nebo také člověka, který konstruoval části měřících zařízení pro vesmírný projekt Apolo. Většina z těchto konstruktérů byla alespoň na začátku také hledači, a svoje první konstrukce tak stavěla doslova sobě na míru.
Dnes nabízené detektory pracují na dvou základních principech. Jednoznačně nejrozšířenější je princip dvou vzájemně vyvážených sond. Druhý takzvaný pulsní pracuje se sondou pouze jednou. U principu dvou vzájemně vyvážených sond první, vysílací cívka průchodem proudu vytváří elektromagnetické pole a to na určité předem dané frekvenci. Přijímací vynutí je zde proto aby se na něho načetlo napětí z kovového předmětu který se dostal do elektromagnetického pole vysílací sondy. Pokud bych se to tak snažil popsat co nejsrozumitelněji, princip je to podobný jako u trafa, pouze jádro trafa nahradíme předmětem pod sondou detektoru.
Pokud se tak do elektromagnetického pole vysílací sondy dostane nějaký kovový předmět, na přijímací sondě se tato změna projeví a elektronika detektoru tuto změnu vyhodnotí. Detektory kovů jsou schopné pracovat s materiály, které mají nějaké elektromagnetické vlastnosti. Tady většina hledačů předpokládá, že to jsou pouze kovy. To ale bohužel neplatí a každý konstruktér detektoru musí brát v úvahu i takzvaný půdní efekt. V půdě se nachází mnoho rušivých elementů, většinou se jedná o kysličníky kovů, vykrystalizované sole atd. Pokud by tak přístroj nebyl vybavený žádným odladěním těchto vlivů, reagovala by sonda i na samotnou změnu polohy vůči půdě. Z projevy různých rušivých elementů se ale musí potýkat i ty nejsofistikovanější přístroje, ať už je to nějaký popisovaný vliv půdy v extrémní podobě (např. feromagnetické horniny), nebo také rušení pomocí vysílání (datové přenosy, prasklé izolátory atd.). To vše může způsobovat falešné signály, nebo celkově nestabilní a nestandartní chování detektoru.
Hledači, pokud už si začnou o detektorech něco zjišťovat často řeší pracovní frekvenci detektoru. Dnešní přístroje, tedy ty které jsou komerčně vyráběné pracují na kmitočtech od 1kHz do 100kHz. Přičemž nejobvyklejší pásmo je od cca 3kHz do 20 kHz. V minulosti platilo, že čim nižší frekvence, tim snadnější diskriminace (odfiltrování) nechtěného železa. Vyšší frekvence se pak používali především pro hledání přírodního zlata. To jelikož má velice nízkou povrchovou vodivost je daleko lépe detekovatelné pokud použijte frekvence při niž vznikne větší množství vířivých proudů. Jejich nevýhoda byla v podstatně horší diskriminaci a také se částo řešila zdánlivě menší hloubka detekce takových přístrojů.
V dnešní době tyto poučky let devadesátých platí poněkud méně. Hledači používající nějaké gold detektory mají již kdys pozici i slušnou diskriminaci a naopak přístroje používající frekvence nižší výrazně přidali na citlivosti.
Pokud tak hledač vybírá nový detektor, měl by se spíše zajímat o to jak je jeho přístroj konstruovaný. Móda dneška jsou různé čistě číslicové vychytávky. Pokud má ale přístroj již na začátku zmršenou analogovou část, ani ten sebelepší program to nezachrání.
Elmara
