Nová kniha Vladimír Bárta a kolektiv: Bystrica – Jak jsme zde žili, která vyšla koncem minulého roku je ojedinělým počinem nejen v našem městě, ale iv celoslovenském měřítku. Její jedinečnost je v tom, že občané, rodáci i obyvatelé Banské Bystrice se společně svými vzpomínkami a zážitky podíleli na tvorbě knihy, jaká o našem městě dosud nebyla vytvořena.
Nové dílo slavnostně uvedl v Muzeu SNP jeho ředitel PhDr. Stanislav Mičev za přítomnosti autorů a četných zájemců o Banskobystrické kulturní dění.
Publikace textem i fotografiemi přibližuje podobu Banské Bystrice v minulém století, ale zejména v jeho druhé polovině. Ale není to jen kniha o městě, ale především o lidech, kteří v něm žili a žijí. Odhaluje dávno zapomenuté vzpomínky na kulturní, školní, sportovní a společenský život v Banské Bystrici. Oživuje vzpomínky na základní i střední školy, kulturní, společenské i sportovní kluby a spolky, Ve škole se lidé učí studovat, umí všichni ale studovat dobře? Tovární, na život na náměstí i v ulicích města.
Pořizovatel publikace a původce její námětu je Vladimír Bárta, dlouholetý redaktor a tvůrce populární rozhlasové relace Rádiovíkend, uznávaný slovenský publicista literatury faktu, fotograf a editor několika reprezentačních obrazových knih o Slovensku. Podařilo se mu dát dohromady své přátele publicistů i kolegů z novinářské branže, jako Pavel Maria Kubiš, Karel Demuth, Pavel Chrenka, Milan Riečan, Karel Mika a další a takto společnými silami vytvořili úžasné dílo literatury faktu, které nejen nám, ale především generacím prídúcich po nás, zachová kus historie Banské Bystrice v pravdivé, autentické podobě.
Autoři knihy představují svým čtenářům mimo jiné např. nejstarší městské kino – Praha a Partizán, které byly situovány v dnes již neexistujících lázních u řeky Hron. Mladším Bystričany na fotografiích ukázali kudy kdysi tekla řeka, dokud ji v dobách socialismu nespravedlivě nevykázaly na okraj města, ačkoli jiná města se snaží řeku udržet ve svém původním korytě, neboť voda je významným krajinotvorných prvkem. O zážitcích ze svého dětství na také již neexistující Sokolské plovárně píše Július Burkovský a druhou Vojenskou plovárna na Trieda, která zůstala také už jen ve vzpomínkách zase přibližuje Leo Kilvády. Při čtení publikace si starší Bystričany vzpomenou, kde byly jaké restaurace i kavárny, kde se chodívalo tančit nebo jen tak posedět s přáteli. Kde byly obchody, ve kterých nakupovali potraviny, kde obuv či oděvy. Kdo hrával za Bystrici fotbal, hokej či volejbal. Kde se chodívalo lyžovat na sjezdovkách, běžkách a kde se na lyžích skákalo. Zajímavé jsou také vzpomínky pamětníků na nezapomenutelné nedělní taneční čaje v závodním klubu Slovenka, kde hrávali Paľo Janíček, ECI Wágner, Robo Strieš a další výborní muzikanti a kde zpíval nezapomenutelný Vlado Malinovský. Robo Strieš nás iv této knize přesvědčil, že to umí nejen na bubnech, ale že je také bavič a publicista, který přiblížil atmosféru snobských zvyků ve starém Národním domě ve společnosti bohémů jak byly Jano Maruška, Zdeno Zibrín, Juraj Klimo a další z banskobystrické smetánky. I uznávaný karikaturista a publicista Pavel Mária Kubiš své zážitky z dětství prožitého na náměstí přiblížil s jemu vlastním humorem.
Kniha bohatě ilustrovaná fotografiemi je vzpomínku zejména na lidi, kteří se v Bystrička školách učili, v obchodech prodávaly či kupovali a v továrnách pracovali tedy, kteří kdysi žili v našem městě. Bývalý rozhlasový redaktor Milan Riečan si například vzpomněl na chýrečné lázně v obci Kráľová, do kterých kdysi chodívali i Bystričany.
Je nepsaným pravidlem, že žádná kniha o Banské Bystrici se neobejde bez Juraje Sarvaši a proto iv knižním díle Banská Bystrica – Jak jsme zde žili si Jirko vzpomněl na své ochotnické začátky v Radvani a Bystrici.
Výpovědní síla tohoto knižního díla je, že neobsahuje jen texty, ale i bohatý obrázkový materiál vzácných a nejednou i unikátních dokumentárních a reportážních fotografií ze sbírek samotných autorů, ale iz alb obyvatel Banské Bystrice. Kniha Jak jsme zde žili dala obyvatelům města šanci odhodlat se a vzít do ruky pero, nebo klepnout cosi na počítači, aby se zachovalo to, co zachovat třeba.
Autorský kolektiv publikace tvoří 16 rodáků a obyvatel našeho města. Přesná polovina z nich jsou Starobystričania, kteří se pod URPÍN narodili, i zde zůstali. Další polovina jsou Novobystričania, které sem přivanuly pracovní povinnosti a už z našeho města neodešli. Zde jsou jména všech autorů 1. dílu knihy (prozradíme, že se chystá její pokračování): Vladimír Bárta (autor koncepce a pořizovatel), Július Burkovský, Karol Demuth, Leo Kilvády, Ján Kováčik, Pavel Mária Kubiš, Karel Mika, Karol Lacko, Karol Chrenko- Spindler, Pavel Chrenka, Róbert Strieš, Jarmila Ondrejková, Milan Riečan, Petr Valach a Jan Vician.
Přínosem knihy je, že nejen zachová život naší generace i život našich rodičů a prarodičů pro budoucí pokolení, ale spojuje obyvatele našeho města, bez ohledu na vzdělání, povolání, vyznání i politické přesvědčení. Kromě toho kniha je psána svěžím, úsměvným tónem a čte se takříkajíc jedním dechem.
