V Banské Bystrici se konala konference na téma Odkud a kam v procesu deinstitucionalizace systému sociálních služeb v ČR.
V rámci projektu Podpora integrace institucionalizovaných klientů do lokálních komunit na příkladu pilotního území, který uskutečňuje MESA 10 ve spolupráci s partnery – Banskobystrickým krajem a Norskou univerzitou pro vědu a výzkum v Trondheimu (Technická univerzita Samfunnsforskning AS – nezávislý výzkumný institut univerzity Technická univerzita, Norsko) – se loni koncem podzimu v Banské Bystrici uskutečnila konference s názvem „Odkud a kam v procesu deinstitucionalizace systému sociálních služeb v ČR“.
Hlavním cílem konference bylo informovat o procesu deinstitucionalizace systému sociálních služeb na Slovensku a jeho významu. Dalšími, dílčími cíli bylo motivovat hlavních aktérů procesu deinstitucionalizace a veřejnost k podpoře procesu motivovat veřejnost k akceptaci občanů se zdravotním postižením a podpoře integrace, jakož i prezentovat zkušenosti z Norska.
Na konferenci se sešlo téměř 140 lidí z celého Slovenska, přičemž nejpočetnější zastoupení měl Banskobystrický samosprávný kraj. Na konferenci se zúčastnili i zástupci Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR, Sdružení měst a obcí Slovenska, nevládních organizací, ředitelé a zaměstnanci DSS, experti na proces denštitucionalizácie av neposlední řadě značný počet klientů z DSS, ale i klienty integrovaných do komunitních služeb Banské Bystrici a Lučenci. Hostem byl profesor Jan Tøssebro z Norské univerzity pro vědu a výzkum v Trondheimu.
Deinstitucionalizace = nezávislost

Program konference organizátoři sestavili tak, aby účastníci získali nejaktuálnější informace o stavu procesu deinstitucionalizace v sociálních službách na národní úrovni: od legislativy po vizi přes regionální úroveň na příkladu Královéhradeckého kraje až po místní úroveň. To vše v konfrontaci se zkušenostmi z Norska (jednotlivé prezentace naleznete na webové stránce www.mesa10.org).
Koordinátorka projektu Oľga Reptová a moderátorka konference, nad kterou převzal záštitu tehdejší předseda BBSK Vladimír Maňka na úvod uvedla, co pojem deinstitucionalizace pro realizační tým projektu znamená: „Před námi je velká reforma, její náročnost nevíme vyčíslit ani finančně ani časově. Reformy však nejsou jen o penězích a čase, ale zejména o změně v kvalitě života lidí. Konference nám má pomoci zorientovat se v procesu deinstitucionalizace a možná i odpovídat na otázku v názvu konference – odkud a kam v procesu deinstitucionalizace v České reublike. “
Soňa Holúbková z Rady pro poradenství v sociální práci zahájila svou prezentaci tím, že účastníky vyzvala, aby zvedli ruku ti, kteří proces deinstitucionalizace podporují. Učinila tak přibližně jedna šestina. Pak už hovořila o tom, co deinstitucionalizace znamená, že jde o politický a sociální proces postupné změny od institucionální péče a jiných segregačních zařízení k nezávislému životu s podpůrnými službami v komunitě.
Pohled ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny

Zástupce MPSVR SR Miroslav Cangár představil mezinárodní východiska deinstitucionalizace v ČR od Všeobecné deklarace lidských práv až po Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (OZP), který ČR ratifikovala ještě v roce 2010. Z uvedeného dokumentu vyplývá povinnost zajistit OZP možnost volby místa pobytu, jakož i to, kde as kým budou žít, jakož i přístup k celému spektru podpůrných služeb, které jsou nezbytné pro nezávislý život ve společnosti a pro začlenění se do ní a zabraňují izolaci a segregaci ve společnosti. Představil také deset společných zásad pro transformaci a deinstitucionalizaci, definici instituce a poukázal na znaky institucionální kultury. Přiblížil také základní rozdíly mezi institucionální a komunitní péčí.
Důležitou částí prezentace byla pasáž o základních důvodech deinstitucionalizace v ČR, které vyplývají jak z mezinárodních úmluv, jakož i ze zkušeností domácí praxe a ze zahraničí s důrazem na rozvoj komunitních služeb. Ty mají vyšší potenciál mobilizovat místní a regionální technické i lidské zdroje na kvalitní poskytování služeb a pracují komplexně při naplňování individuálních potřeb klientů. Představil základní cíl deinstitucionalizace v ČR, tak i krátkodobé a dlouhodobé cíle a opatření strategie deinstitucionalizace. V návrhu legislativních změn na podporu deinstitucionalizace v zákoně č. 448/2008 Sb. o sociálních službách se zaměřil na individuální plán, podporu samostatného bydlení, službu včasné intervence pro děti se ZP a stimulaci komplexního vývoje dítěte, jakož i dalšími návrhy.
Závěr komplexně zpracované prezentace o deinstitucionalizaci systému sociálních služeb v ČR věnoval vizi procesu, která má ambici v podpoře a prosazování deinstitucionalizace prostřednictvím čerpání strukturálních fondů v novém programovém období 2014 – 2020 a také v reformě opatrovnictví.
Zkušenosti banskobystrické župy s likvidací starých počítačů a televizorů.

Zástupci Královéhradeckého kraje Pavel Červienka a Tatiana Králiková hovořili o procesu deinstitucionalizace na regionální úrovni od roku 2005 až po současnost. Dnes, jak uvedli, jsou již ve čtvrté etapě procesu. Zpracovali a předložili dva projektové záměry deinstitucionalizace sociálních služeb na získání grantu přes ROP na celkem 14 stavebních objektů, z toho 11 obytných v celkové částce 4,3 milionu eur. Záměry se týkají DSS Slatinka v Lučenci a DSS v Ladomerská Vieska – přechodu z zámků do komunitních služeb podporovaného bydlení.
A co je překvapilo nebo změnilo jejich cestu v procesu deinstitucionalizace sociálních služeb? Především finanční krize, nedostatek veřejných zdrojů pro realizaci koncepčních záměrů kraje, nutnost racionalizace zařízení sociálních služeb, jakož i nedostatek vhodných nízkokapacitních objektů ve vlastnictví kraje pro deinstitucionalizaci.
Z zámečku do menších objektů

V dalších prezentacích představili zástupkyně dvou zařízení – Denisa Nincová a Miroslava Urblíková – proces deinstitucionalizace v DSS Slatinka v Lučenci a DSS v Ladomerská Vieska. Péče v obou zařízeních byla situována do zámků, z nichž zámeček v Slatinka je zavřený a je na prodej. Klienty, kteří v něm byli umístěni, už přestěhovali do menších objektů. Celý proces deinstitucionalizace však bude ukončen až po realizaci projektu, který by měl být finančně podpořen z ROP. Cíle projektu DSS v Slatinka jsou plně v souladu s prvky procesu deinstitucionalizace sociálních služeb v ČR, a to:
– Zvýšit kvalitu poskytovaných služeb v zařízení; zrekonstruovat objekty, ve kterých se poskytují sociální služby tak, aby splňovaly standardy kvality a byly debarierizované;
– Účelově vybavit objekty, ve kterých se poskytují sociální služby a vytvořit prostor pro vznik nových komunitních sociálních služeb.
O tom, že to v DSS myslí s procesem deinstitucionalizace vážně, se účastníci konference přesvědčili iv části prezentace osobních příběhů, které popovídali Angelika a Roman. Oba začínají bydlet a žít samostatně a nezávisle. Zajímavou částí v této prezentaci byla zmínka o dobré spolupráci s MSU v Lučenci, jakož i spolupráce s platformou za deinstitucionalizaci sociálních služeb Z domova domů. Výstupy, které očekávají v procesu denštitucionalizácie, a kterými jsou snížení celoročních pobytových sociálních služeb a naopak zvýšení sociálních služeb poskytovaných ambulantní formou jakož i poskytování nových služeb včasné intervence, vytvoření rehabilitačního centra a podpora samostatného bydlení dali jasnou odpověď na otázku v názvu konference “ odkud a kam v procesu deinstitucionalizace v ČR „.
Při prezentaci druhého domova sociálních služeb, který je zařazen do programu deinstitucionalizace, a to DSS v Ladomerská Vieska, se účastníci dozvěděli, proč se počítá s deinstitucionalizaci v tomto zařízení, jak si ji představují v DSS i co by mělo být jejím výsledkem.
ZMOS klade důraz na komunitní práci

Pohled Sdružení měst a obcí Slovenska na proces deinstitucionalizace sociálních služeb prezentovala Božena Kováčová, předsedkyně sekce sociálních věcí, zdravotnictví a marginalizovaných komunit Rady ZMOS a starostka Janovy Lhůty. Zaměřila se především na komunitní práci, která je podle ní významným prvkem procesu deinstitucionalizace. Klienty zapojuje do života komunity, řešení problémů a rozhodování, čímž jim dává možnost ovlivnit to, co se s nimi děje. V prezentaci vyslovila i otázku, zda klienti ze zařízení, přestěhování do komunity, která jim je cizí, stejně jako i oni jsou cizí komunitě, nezůstanou opuštěnější. A sama si také odpověděla, že toto má vyřešit proces deinštititucionalizácie sociálních služeb. V závěru svého vystoupení vyzvala všechny aktéry procesu deinstitucionalizace na komunitní práci.
Norska cesta k deinstitucionalizaci

Zkušenosti z procesu deinstitucionalizace sociálních služeb v Norsku prezentoval profesor sociální práce z Norské univerzity pro vědu a výzkum a technologie v Trondheimu Jan Tøssebro.
Prezentaci rozdělil do několika částí. Mluvil o diskusi k procesu deinstitucionalizace v 60. letech minulého století, která odkryla a pojmenovala základní problémy, zejména skutečnost, že je nezbytné odejít z institucí do komunitních služeb, které se jevily levnější. Zdůraznil, že i když se o deinstitucionalizaci sociálních služeb v Norsku začalo mluvit už v 60. letech, přechod na komunitní péči se uskutečnil až v letech 1991 – 1995, kdy klienti přešli do zdravotnických zařízení na regionální úrovni a odpovědnost převzala místní samospráva. Proces deinstitucionalizace rozdělil do dvou vln: první v letech 1960 – 1970 a druhé v letech 1991- 1995, která již byla nejen o zavírání institucí, ale zejména o změně kvality života lidí se závažným zdravotním postižením. Poznamenal také, že rozdíl mezi systémem v Norsku a na Slovensku vidí zejména v tom, že při návštěvě zařízení v ČR nezpozoroval rozdíl mezi velkými a malými zařízeními.
Za tendencí k deinstitucionalizaci vidí tří hlavních činitelů:
n profesionálů – kteří prosadili, že v instituci existuje bariéra pro individuální rozvoj;
n rodičů a kritickou veřejnost, kteří společně poukázali na problém segregace (tato myšlenka přišla z USA);
n politickou sféru – na začátku převažovala diskuse o nákladovosti při umisťování lidí do jiných systémů jako institucí, problémy s bydlením a se zaměstnaností a pod.
Implementace procesu deinstitucionalizace se v Norsku, jak uvedl, odehrávala na národní, ale i místní úrovni. Proběhly významné legislativní změny – přijal zákon o deinstitucionalizaci, novela zákona o sociálních službách, zavedl se systém praktického plánování a provozování služeb na místní úrovni (vzniklo veřejné bydlení, úřady práce) a změnily se postoje rodičů a zaměstnanců orgánů.
Výsledkem je změna kvality života

Výsledky procesu deinstitucionalizace se projevily především ve změně kvality života jednotlivců, zejména v novém bydlení, zaměstnanosti, změně postojů rodičů, v tom, že více lidí bylo přestěhováno z institucí do komunitních služeb, kde získali prostor k seberealizaci a dostali více svobody, podotkl Jan Tøssebro . Zaměstnanci neztratili práci, jen přešli do jiné sféry.
V závěru prezentace poukázal na to, že každý člověk potřebuje mít soukromí, větší sebeurčení, více individuální svobody, integrace, ve které je důležité loajálně okolí a participace všech aktérů procesu deinstitucionalizace. Odpor veřejnosti byl krátký, o co se přičinila i mediální podpora, která je v tomto procesu důležitá. Zdůraznil také, že je neustále třeba zviditelňovat lidí, kteří byli integrováni. Důležité je i vzdělávání veřejnosti av neposlední řadě konkrétní prvky změny – poskytnutí bydlení těmto lidem, komunitních služeb, zaměstnání. Zmínil se io drobných neúspěších, zejména zpočátku, kdy se klienti cítili osamoceni. Postupně se však i tento negativní prvek vytratil, a to správným nastavením komunitní péči.
Náklady na proces deinstitucionalizace jsou určitě důležitým faktorem, podotkl Jan Tøssebro, Norsko však vzhledem na svůj sociální systém tímto problémem příliš nezapodievalo. Reforma stála tolik, kolik stála. Důležité však bylo, že mnoho lidí dostalo možnost žít v nezávislých podmínkách a svobodně. Potvrdil však, že větší instituce jsou ekonomicky efektivnější, ale kvalitou zaostávají. Norsko si za svůj cíl stanovilo kvalitu a ta něco stojí.
„Není jednoduché vám doporučit, což je možné použít z našich zkušeností. Naše země mají velmi odlišný systém v poskytování a financování služeb i v pojetí smyslu instituce a komunitních služeb. Ale jedno mohu doporučit: procesu se netřeba bát, dříve či později se skepse, která i u vás vládne, změní na podporu. Významné jsou výstupy, tedy to, že více lidí dostane možnost žít kvalitnější život a až druhořadou skutečností se stanou finanční náklady. Proces je potřeba ukotvit v legislativní normě, připravit pravidla komunitní péče pro jeho aktérů což je místní úroveň samosprávy a vytvořit sociální sítě alternativních služeb na komunitní úrovni, „zdůraznil na závěr Jan Tøssebro.
x x x
Konference dospěla k závěru, že klíčem k úspěchu deinstitucionalizace systému sociálních služeb na Slovensku je změna celospolečenského myšlení a hodnot, široká spolupráce se společným cílem, tlak a motivace na posun procesu dopředu (mapování stavu deinstitucionalizace, podpora a zviditelnění úspěšných projektů a příběhů), jako i tvorba udržitelného modelu komunity (návrh modelu a příručky pro zakladatelů komunit).